27 October 2016

Levloseff / Левлосев

Lev Loseff, 1982, New York, NY (Photo: N. Sharymova)


Levloseff


Levloseff is no poet, no citharist.
A Marinite is he, Velemirist,
a Brodskyite sparse-bearded, specky,
an Osipologist with voicebox squeaky,
he’s vodka-reek,
he’s rubbish-speak.

Levloseffloseffloseffloseffhe
hehehehehehehehe’s a judas,
for Rus he did betray, and now he be-
trays Zion, drinks cologne, he’s someone who does
not distinguish wrong from right,
knows not from where what be,
talks through his hat.

An Annophile, an Alexandromane,
a Fyodorist (we’re turning now to prose),
no novel could be writed by his pen,
much less an article with weighty cause—
he’s not your man!

He hears a ding-ding-ding,
as if someone has been done in
here, ‘east-west…’ people say of it (ho-ho),
it’s not a bell, though, it’s the phone,
he won’t pick up, he’s not at home.

[From Тайный советник (Privy Councillor), 1987]

(Translation ©2016 G.S. Smith)


Левлосев


Левлосев не поэт, не кифаред.
Он маринист, он велемировед,
бродскист в очках и с реденькой бородкой,
он осиполог с сиплой глоткой,
он пахнет водкой,
он порет бред.

Левлосевлосевлосевлосевон-
онононононононон иуда,
он предал Русь, он предает Сион,
он пьет лосьон,
не отличает добра от худа,
он никогда не знает, что откуда,
хоть слышал звон.

Он аннофил, он александроман,
федоролюб, переходя на прозу, 
его не станет написать роман,
а там статью по важному вопросу —
держи карман!

Он слышит звон,
как будто кто казнен
там, где солома якобы едома,
но то не колокол, то телефон,
он не подходит, его нет дома.


No comments:

Post a Comment